Poznáte tuto budovu?

Úvodní fotografie: Urologická klinika na Karlově, pohled na nároží. Foto: Juandev / Wikimedia Commons, CC BY 3.0. Zmenšeno pro web, bez obsahových úprav.

Urologická klinika na pražském Karlově má fasádu s hliníkovými „žiletkami“, půdorys promyšlený podle pohybu zdravotních sester a ve vstupní hale plastiku od Libenského a Brychtové. Možná jste kolem ní prošli. Možná jste čekali uvnitř. Její architektura si ale zaslouží ještě jeden pohled.

Před nemocnicí obvykle nesledujeme členění fasády. Hledáme správný vchod, kontrolujeme čas a přemýšlíme, do kterého patra máme jít. Právě proto může tak výrazná stavba, jakou je urologická klinika v ulici Ke Karlovu, zůstat přehlížená. Známe její adresu. Možná i její chodby. Ale známe samotný dům?

Klinika, která slouží od roku 1976, patří k výrazným příkladům pražského brutalismu. Prvotní studii vypracovali Eva a Vratislav Růžičkovi, definitivní projekt vznikl spoluprací Vratislava Růžičky a Borise Rákosníka.

Na první pohled zaujme její silueta. Horní část se zvedá nad ustoupenou podnoží, stěny vystupují před okna a mezi jednotlivými plochami vznikají hluboké stíny. Budovu stojí za to pozorovat za chůze: každý další úhel odhalí jiné překrytí a jiný rytmus. Sochařský přístup k architektuře je pro Růžičkovu tvorbu charakteristický a právě na této klinice je dobře čitelný.

Přes svou výraznost přitom stavba reaguje na okolí velmi konkrétně. Keramický kabřincový obklad navazuje na režné cihly novogotické porodnice U Apolináře. Návrh musel respektovat měřítko historické zástavby i pravidla památkové rezervace. Architekti tak hledali způsob, jak do staršího prostředí vložit soudobou nemocnici s vlastním výrazem.

A pak jsou tu detaily, které z dálky snadno uniknou. Okna a jemně vlnitý hliník vytvářejí vodorovné pásy, zatímco betonové plochy a keramický obklad zdůrazňují svislý směr. Fasádu doplňují úzké hliníkové „žiletky“ bronzového odstínu. Jednotlivé materiály tu mají vlastní strukturu, barvu i způsob, jakým zachycují světlo.

Nejzajímavější součást návrhu ale na fotografii fasády neuvidíme. Vratislav Růžička si při práci na klinice vypracoval průzkum pohybu zdravotních sester. Nové uspořádání mělo oproti předchozímu pracovišti výrazně omezit vzdálenosti, které během služby překonávaly.

Právě tady dostává architektura nemocnice lidské měřítko. Půdorys rozhoduje, kolikrát někdo projde stejnou chodbou, jak daleko má k pacientovi nebo jak na sebe navazují jednotlivá pracoviště. Za výrazným domem tak stojí i úvaha o každodenní práci lidí uvnitř.

Další setkání čeká ve vstupní hale. Rozměrná skleněná plastika Rodina od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové je součástí výtvarného řešení kliniky. S dílem této autorské dvojice se tu setkávají lidé cestou na vyšetření, návštěvu nebo do práce.

V nemocnici získává takové umístění zvláštní význam. Název Rodina může připomenout vztahy, které si do zdravotnického prostředí přinášíme: někoho doprovázíme, za někým přicházíme, na někoho čekáme. Dílo se stává součástí těchto obyčejných, někdy obtížných okamžiků.

Hodnotu kliniky posiluje i dochování původních fasád včetně oken, které zaznamenává odborná literatura. Jejich proporce, rámy a návaznost na ostatní materiály umožňují stále vnímat původní kompozici domu.

Urologická klinika na Karlově nabízí dobrý důvod podívat se znovu na budovu, kterou už možná známe. Zvednout oči od čísla popisného, všimnout si obkladu, sledovat stín pod vystupující stěnou. A při vstupu na chvíli věnovat pozornost také tomu, co tu architekti a výtvarníci zanechali pro všechny příchozí.

Urologická klinika VFN a 1. LF UK, Ke Karlovu 6, Praha 2.

Zdroje: Encyklopedie Prahy 2: Budova Urologické kliniky; Prague City Tourism: Architektura 1958–89 – Urologická klinika na Karlově; Anna Schránilová a Matyáš Kracík: Architekt Vratislav Růžička a jeho nejen pražské realizace, Zprávy památkové péče 78/2018, č. 6, s. 587–588.